Už tento piatok k nám do Tabačky zavíta hudobník Ján Tomáš, ktorý nám predvedie svoj živý soundtrack k nemému filmu Alfreda Hitchcocka Príšerný hosť. Pri tejto príležitosti sa nám podarilo prichystať krátky rozhovor, v ktorom sa okrem iného dozviete aj to, prečo by ste si piatkové vystúpenie nemali nechať ujsť.
Ako ste sa dostali k hudbe a ktorý moment považujete vo svojej kariére za zlomový?
Hudba má pevné místo v mém životě už od mých šesti let, kdy jsem se nazpaměť učil texty Greenhorns a Beatles, v jedenácti jsem začal hrát na kytaru a deset let na to jsem měl za sebou hraní v 17 zemích Evropy. To, že jsem už na střední dostal možnost hrát s kapelou, která jezdí turné a hraje koncerty v zahraničí, zásadně předurčilo moje další směřování.
Ako hudobník fungujete vo viacerých zoskupeniach. Je to napríklad kapela Lvmen, Tomáš Palucha, Sítě… Kde vznikol nápad začať vystupovať so živým hudobným soundtrackom?
K prvnímu němému filmu jsme byli s naší kapelou Tomáš Palucha přizváni na filmový festival v Uherském Hradišti, Příšerný host bude už asi pátý film, ke kterému hraju a vlastně druhý od Hitchcocka. Koncept živých autorských koncertů k němým filmům mi vždycky přišel dost zábavný a nevyhnutelně jsem k němu směřoval. Hudba společně s obrazem vytváří nový výrazový slovník, oběma způsoby se dají vyjádřit věci, které do slov nedostanete – o to víc, když se tyhle dva prvky spojí.
Prečo ste sa rozhodli pre interpretáciu soundtracku k filmu Príšerný hosť od Alfreda Hitchcocka?
Zní to jako klišé, ale Hitchcocka mám hodně rád. Jeho nadčasový styl i témata změnily podobu filmu a třeba celková atmosféra a podoba Vertiga je pro mě jeden z vrcholů kinematografie. Když jsem při procházení jeho celkem rozsáhlou filmografií narazil na film o londýnském serióvém vrahovi – film, který je zároveň němý – bylo celkem jasno. Nejde samozřejmě o typického Hitchcocka, Příšerný host je němý film z roku 1927 a člověk se na něj musí tak i koukat. Zároveň je to ale první film, ve kterém se začinají objevovat jeho typické motivy a bývá považován za první opravdu „Hitchcockův“ film. Na okraj si jen dovolím poznámku: ona to tedy není interpretace soundtracku, ale nová hudba/zvuk vytvořené i naživo improvizované k filmu, který je jinak němý.
Čo ako prvé urobíte po koncerte? Máte nejaký rituál, alebo sú to skôr spontánne rozhodnutia?
Žádné koncertní rituály vyloženě nemám – nebo je provádím nevědomky. Po koncertě většinou přichází cigareta a hodnocení toho, co se právě přihodilo, ale rituálem bych to nenazýval.
Prečo by si návštevníci Tabačky nemali nechať ujsť vaše vystúpenie?
S žádným promítáním tohoto filmu jsem se zatím nestřetl. Takže i bez hudby bych řekl, že jde o celkem vzácnou možnost vidět ve větším formátu „zapomenutý“ film od známého režiséra. Návštěvníky bych samozřejmě rád nalákal i na koncept samotný – kino s živou hudební produkcí není až zas tak rozšířená záležitost. Je to totiž celkově poměrně náročné na přípravu i provedení a opravdu nikdy nevíte dopředu, jak to dopadne. Tento film jsem se snažil posunout trochu experimentálnějším pojetím a v Tabačce to bude teprv druhé hraní s tímto filmem, tak se moc těším na to, až zvuky londýnské mlhy vypustím v Košicích.
S žádným promítáním tohoto filmu jsem se zatím nestřetl. Takže i bez hudby bych řekl, že jde o celkem vzácnou možnost vidět ve větším formátu „zapomenutý“ film od známého režiséra. Návštěvníky bych samozřejmě rád nalákal i na koncept samotný – kino s živou hudební produkcí není až zas tak rozšířená záležitost. Je to totiž celkově poměrně náročné na přípravu i provedení a opravdu nikdy nevíte dopředu, jak to dopadne. Tento film jsem se snažil posunout trochu experimentálnějším pojetím a v Tabačce to bude teprv druhé hraní s tímto filmem, tak se moc těším na to, až zvuky londýnské mlhy vypustím v Košicích.
